To bylo nejvíc,co jsem kdy vážila .
Od roku 1994 do 2000 jsem na sobě tvrdě dřela. Shodila jsem na "krásných" -
nezdravých 48 kg,kdy jsem pak musela být hospitalizovaná v nemocnici a dostávala jsem
hektolitry kapaček.Po rázném bu bu bu od lékařů jsem se dala dohromady,začla na sobě makat.Musela
jsem na odstranění důže,kdy mi ubylo dalších pár kileček, vypracovala jsem si tělo,začala jej
rýsovat a nějakou dobu jsem působila,jako soukromý poradce pro hubutí a zdravou
životosprávu,samozdřejmě bezplatně.
(Co budu povídat,připadala jsem si důležitě
:-)
Předcvičovala jsem aerobic a kalanetiku,měla jsem skupinku lidí,kteří pravidelně docházeli na
společná sezení a cvičení.Vše jsem dělala zdarma a pouze z dobré vůle.Byla jsem hloupá,ale
šťastná.
To vše zkončilo v lednu 2001,kdy jsem po těžké nehodě zůstala na nějakou dobu v
komatu.
Po necelých 5ti letech,kdy jsem se dala dohromady jsem nic neřešila.Žila jsem
normálně,nic na sobě nemělnila,starala se o rodinu,ale přišla druhá rána.Chtěla jsem pomoci
kamarádovi a zůstala jsem uvězněná pod strojem,který se samovoně spustil.
Opět leden (nenáším
tento měsíc :-) tentokrát se psal rok 2007. Ochrnula jsem na obě nohy,má spodní část těla byla
nepohyblivá a 6 měsíců jsem nemohla chodit.Nedávali mi moc šancí,ale jelikož jsem hodně
neukázeněná a hlavně paličatá pacientka,nebrala léky,které mi dávali a i přes jejich zákaz jsem
se snažila hýbat,po půl roce jsem ucítila vrnění v prstech a po dalších dvou měsících jsem
pohla s nohou celou. Ta druhá ještě "nefungovala".
Na revers jsemm odjela z Kralup domů s tím,že
si mám vyřídit ID (invalidní důchod)
A jelikož jsem,jak jsem psala neposlušná pacientka,ID jsem
vyřídila,ale rady lékařů ohledně chemie a klidného režimu nedodržovala.
Na jaře 2010 jsem se už
mohla postavit a tím to pro mě celé zkončilo.Bolest a tvrdá dřina přinesly výsleky.
Od té doby
prostě lékařům nevěřím.
Vytrvala jsem na svých přesvědčeních a bylinkách do dnes.
V září 2011
jsem nastoupila v novém zaměstnání,kde nemají ani ponětí o všem,co jsem prožila a to je
dobře,nechci,aby o tom někdo věděl (Vždy si vystačím sama a vždy tomu tak bylo) a já žiji obyčejný
život jedné obyčejné ženy.
Za
dob
mé
babičky
seříkávalo,žes
upřímností nejdál dojdeš.
Platiloto i za doby mé maminky,ale i mé. Nyní v moderní době mé
dcery je to všechno jinak. Vždy jsem byla toho názoru.
V dnešní době se to ale drasticky změnilo
na pravý opak -
"Supřímnostíleda
pojdeš"
I tak se to dá pojmout.
Já ale zůstávám u svého prvního názoru. Upřímně a na tvrdo ti
zde říkám,že bez vyživení toho jediného,co opravdu vlastníš
--- atořádného---
TI
TĚLO TUKY NIKDY NEPUSTÍ a budesi je hlídat a držet zuby,nehty ještě více.Vlastní zkušennost je
vlastní zkušennost.Roky diet a následného přejíání k ničemu nevedly.Naopak - zahubí
tě.
Každý si tím musí projít na vlastní kůži,aby pochopil,jak jeho tělo funguje.
Můžeš se
stavět na hlavu,Tvoje tělo se má rádo a nedovolí,aby jsi jej JAKÝMKOLI ZPŮSOBEM ohrozila.
Za
žádnou cenu !!!
Musíš jej přesvědčit,jinak ti neuvěří.
A s každým hladověním méně a
méně.
Bohužel. Už tě zná a ví,co máš za lubem,proto se na tebe připraví a to v plné
polní :-)
Veškeré poznatky,fotografie,názory,recepty a
jídelníčky,rady a porady :-) jsou z mého soukromého života a jsou určené pouze pro moji soukromou
osobu.
Tento web není určen k jakékoli propagaci prášků na hubnutí ,bylinkářství,ani
cvičení.Je to osobní on-line deník,který si píši pro svoji
podporu,kterou mi slušně nahrazuje a kde je kompletně všechno,co používám sama na sobě.
Jsem
obyčejná mamča,která má rodinu,jako každá druhá.
Jelikož je dnes svět opravdu zlý a
lidé závistiví a nepřející,neuvádím zde nic ze svého soukromí a blízkého osobního života.
Já
sama jsem na svém vlastním těle poznala co je to morbidní obezita ,ale i pravý opak - co je to
nejíst a dopracovávat se pomalu,ale jistě k mentální anorexii.Naštěstí jsem si to uvědomila včas a
nedala si příležitost takto
skončit.
Probuď se a začni se sebou něco
dělat !!!
Děkujimnohokrát
zapochopení.
založeno: leden 2009
aktualizace:březen2015